Letos jsem se v rámci programu Erasmus+, který umožňuje další vzdělání učitelům, rozhodla jet na týdenní workshop do Finska. Kurz měl v originálu název Collaborative Classroom: Teachers as Coaches, Classrooms as Teams. Byl velice žádán a účastnilo se ho 18 účastníků z 8 evropských zemí. Vedoucí lektorkou byla charismatická Albánka Irena Papa, která původně pracovala jako vysokoškolský učitel na univerzitě v Tiraně; později ji však okouzlil finský vzdělávající systém natolik, že se rozhodla vyměnit svou vlast za Finsko s profesní dráhou lektora na univerzitě v Helsinkách.
Samotný kurz byl jak teoretický, tak i praktický. Kromě teoretických znalostí zaměřených na to, jak naučit třídu postupně a hravě spolupracovat, jsem si odnesla i praktické návody, jak začít s projektovou výukou ve svých hodinách. Učili jsme se v praxi, jak aktivně naslouchat, jak vést různé druhy setkání, které umožní žákům efektivně a jako tým pracovat na svých projektech, a jak činit rozhodnutí týkající se zpracování projektů ve výuce. Dozvěděli jsme se, jaké jsou základní role v týmu atd.
Dalším bonusem byla skutečnost, že jsme se s finským vzdělávajícím systémem mohli přímo seznámit díky vedoucí lektorce. Irena Papa měla nejen teoretické znalosti, ale především bohaté praktické zkušenosti jako rodič dětí, které se v její nové domovině přímo vzdělávají. Zajímavé je to, že před 30 lety finský systém vypadal jako nynější český. Na rozdíl od českého modelu však bylo finské vzdělávání postavené mimo politiku. V zemi byla utvořena expertní skupina, která měla na starosti změny vedoucí k modernizaci školního systému. Každých deset let se směrnice vzdělávacího systému mění, a to za základě dobrých a špatných zkušeností. To, co se osvědčilo, se aplikuje dál, a co ne, z toho se ustoupí a hledají se jiná řešení.
V neposlední řadě bych chtěla zdůraznit i další přínos těchto zahraničních školení: díky nim se učitelé z různých zemí mohou setkat a obměnit si své zkušenosti s kolegy z dalších evropských škol. Je velice obohacující a zároveň inspirující vnímat, jak se jiní zhostili výzev, které se řeší v každé škole: informační systém, omezené prostory, motivace žáků, formativní hodnocení atd.
Na závěr bych chtěla shrnout, že z daného školení jsem si odnesla:
- nové poznatky týkající se metodologie ve vzdělání
- nové zkušenosti týkající se finského vzdělávacího systému
- poznání nové kultury
- inspirace z dalších zemí a zkušenosti kolegů z jiných evropských zemí
- nová přátelství a možnosti nové spolupráce
Věřím, že díky tomu budu lepší učitelkou pro své žáky a lepším koučem pro spolupracující třídu.
Finsko a finský vzdělávající systém v kostce aneb co byste měli vědět o finských školách
Jak jsem se seznámila s finským vzdělávacím systémem
O finském vzdělávajícím systému jsem slyšela hodně a pouze pozitiva. Když se mi letos opět naskytla příležitost jet v létě na vzdělávací kurz v rámci programu Erasmus, neváhala jsem a vybrala jsem za destinaci Helsinky. Kurz, kterou jsem pro tuto příležitost zvolila, nesl název „Spolupracující třída: Učitelé jako kouči, třídy jako týmy.“ Téma mě přímo nadchlo. Vzdělání a zkušenosti kouče jsem již měla, o projektové výuce a o spolupracující třídě (tzv. collaborative classroom) jsem taktéž věděla. Přesto jsem byla zvědava, co mi tento mezinárodní kurz přinese. Kurz nezklamal. Naopak, přinesl mi mnoho poznatků ve čtyři rovinách:
- Poznala jsem novou evropskou kulturu a její jedinečný jazyk
- Dozvěděla jsem se zajímavé informace o finském vzdělávacím systému
- Získala jsem konkrétní postupy, jak mohu posílit spolupráci při svých hodinách angličtiny.
- Měla jsem možnost porovnat své zkušenosti se zkušenostmi dalších evropských učitelů.
V tomto článku se zaměřím pouze na první dva body s vědomím toho, že není možné všechny čtyři oblasti obsáhnout najednou, a se snahou, abych vám alespoň slovně umožnila dotknout se finského koloritu a lokální prozíravosti v oblasti vzdělaní.
Dále bych chtěla podotknout, že sdílím pouze své osobní zkušenosti a znalosti předané od Ireny Papa, lektorky výše zmíněného kurzu. Pokud tedy někdo z vás již ve Finsku nebo přesněji v Helsinkách byl, vaše zkušenosti mohou být odlišné, což právě poukazuje na rozmanitost finské kultury a ochotu přizpůsobit si vše na míru.
O finské kultuře a jedinečnosti
Finsko je krásná země. Její přírodní krásy jsou nezapomenutelné a podnebí drsné. Právě toto nutí návštěvníka vnímat vše přesně tady a teď. Pokud si tady neužijete každou chvilku, za pár minut se počasí může velice rychle změnit a z hezké slunné oblohy se může stát škaredé oblačno. Kvůli vlhkosti se i dobrých 20 °C může pocitově zdát jako 17-18°C. Kvůli náhlému silnému větru a dešti lze během jednoho dne prožít rovnou dvě roční období: léto a podzim.
Finský jazyk je velice těžký, zřídka se kořen slova podobá většině nejrozšířenějších evropských jazyků. Naštěstí je v zemi i další oficiální jazyk švédština, což mi občas v obchodě pomohlo odhadnout, o jaké složení produktu se jedná. Zajímavé je, že typické a tradiční finské výrobky mají popisky pouze ve finštině a švédštině. Dovážené zboží pak i v angličtině.
Finové jsou velice přátelští, a to i přesto, že se říká, že jsou většinou odtažití a rádi si udržují odstup. Skoro všichni dospělí umí anglicky, mladí lidé také, děti prvního stupně ale už ne. S výukou Aj se obvykle začíná ve třetí třídě, tj. od 9-10 let. V některých školách již zavádějí Aj od 1. třídy. Angličtina je pro Finy však až třetí jazyk v pořadí (po finštině a švédštině). Přesto se od útlého věku Finové obklopují anglickou kulturou, filmy i hudbou, a když mluví anglicky, většinou mají naprostou výbornou výslovnost.
No sex, no future?
Žádný sex, žádná budoucnost? Dává to sice smysl, ale o co tady vlastně jde?
Finský jazyk je z legrace popisován frází „Finnish language – no sex, no future“. Co se tím myslí? Finština nemá oddělená zájmena pro ON/ONA. On nebo ona se popisují jako HAN. Zda se jedná o dívku nebo kluka, poznáte podle skutečnosti nebo kontextu. Proto i v Helsinkách nejsou záchody v národní knihovně rozděleny na dámské či pánské. Jsou totiž genderově vyvážené. V obchodních centrech nebo restauracích jsou však oddělené.
Finský jazyk nemá budoucí čas. Je to jazyk, který má hlavně čas přítomný a minulý. Tento fakt s jistotou napoví, jak Finové vnímají svět, tj. převážně v přítomném okamžiku. Proto není divu, že když vysvitne sluníčko, krásné Finky se s radostí opaluji v plavkách i při pouhých 20 °C na trávníku v nejbližším parku, přestože se pěšky mohou ocitnout za 15 min přímo na pobřeží Baltického moře. Na dovolenou, na písek či na lepší počasí není třeba čekat, vše se odehrává tady a teď.
Finská kuchyň
Finská kuchyň je jedinečná. Většina pokrmů se připravuje na bázi ryby (převážně losos a treska), dále pak z vepřového a hovězího masa. Původně jsem si myslela, že sobové jsou tak vznešená zvířata, která poslouží pouze k pohánění Santova spřežení, je ale pravda je, že si na nich Finové bez skrupulí pochutnají třeba formou párku v rohlíku. Překvapilo mě, že si ve Finsku můžete pochutnat na sobí klobáse anebo i na sobích masových kuličkách, a dokonce si můžete dát i paštiku z medvěda. No není to zvláštní? Přesto finská kuchyň zahrnuje spoustu zeleniny a lesního ovoce. Také však celozrnné pečivo a jogurty, které zde obsahují obdivuhodných 10 % tuku.
Na čem jsem si já mohla nejvíce pochutnat, byl jejich tradiční slaný rýžový koláč z oblastí Karelie, na lososové polévce Lohikeitto (viz foto) a na místních jahodách a borůvkách. Kromě horských borůvek, brusinek a rakytníku roste ve Finsku i pro nás neznámý morušovník ostružka (viz foto). Další obrovským překvapením byla finská zmrzlina, která díky své plné chuti a množství nahrazuje plnohodnotný oběd. „Malá“ finská zmrzlina se pro nás rovná 5 kopečkům zmrzliny.
Město Helsinky – prostor pro umělce
Metropole Helsinky je poměrné malé velkoměsto, má pouze 650,000 obyvatel. Je to však velmi malebné město, kde se za 30 min z centra města dostanete k nejbližšímu pobřeží, abyste si vychutnali západ či východ slunce. Udivilo mě, že hlavní město vypadá veskrze moderně. Budovy jsou ve futuristickém stylu (viz foto knihovna Oodi), najdou se však i budovy ve stylu baroko. Každá stavba má však svůj ojedinělý, neobvyklý a moderní styl. Např. okna v každém patře jedné a též budovy se od sebe mohou velmi lišit (viz foto). Milovníci architektury se tady rozhodně mohou kochat.
O Helsinkách lze napsat vskutku hodně. Já to zakončím tím, že pokud hledáte nevšední zážitky v klidném velkoměstě, doporučuji rozhodně Helsinky navštívit.
Nyní se zaměřím na finský vzdělávací systém a jeho unikátnost v evropském měřítku.
Organizace finské školy
Mezi Finy koluje rčení, že nejlepší škola je ta, kterou máte ve svém okolí. Co se tím myslí? Všechny školy jsou na velice vysoké úrovní a každá škola připraví vaše dítě pro život tak, jak nejlépe umí. Navíc ta škola, co je nejblíž, je z logistických důvodů nejlépe vyhovující. Proč? Protože na samostatnost dítěte se klade důraz již od první třídy.
Většina finských škol je státní, neboť nabízí vzdělání zcela zdarma, a to i včetně obědů a školních výletů. Minimální množství škol je soukromé a tímto i placené. Jsou to cizí školy, např. finsko-anglické (americké, ruské atd.)
Kluby čili družiny jsou ve Finsku placené. I takto je však o ně zájem a jejich kapacita je omezená. Přednost mají děti mladšího věku, tj. 1.-3 třída, přesto vás mohou zařadit do čekajícího listu. Kluby však nemají žádnou vzdělávací náplň. Jsou to místa, kde si děti mohou svobodně hrát a být pouze pod dohledem dospělého, nic víc. Čas po škole do 16 hod děti stráví na školní zahradě, zabrané do činností, které si sami zvolily.
Školní rok ve Finsku začíná 10. srpna, tj. na konci jejich letního období, a končí na konci května, kdy začíná léto. Studenější období ve Finsku začíná od 15. srpna a trvá do půli května.
Dle regionu škola začíná v 8:30, 9:00 nebo i v 9:30 a školní den zahrnuje zpravidla pouze 4 až 5 hodin, a to i do 9 třídy. Finské školy nabízí ve srovnání s ostatními zeměmi v EU nejmenší počet hodin strávených ve škole.
Jedná vyučovací hodina trvá 45 min a malé přestávky trvají 15 min. Velké přestávky trvají 30 min. (Pozor: Toto se týká pouze některých škol v Helsinkách. V ostatních regionech se organizace vyučovacího dne mohou lišit.)
Finské školy jsou známé, že nabízí jedno z nejkvalitnějších vzdělání ve světovém měřítku, podle dat z mezinárodní zkoušky PISA (program pro vyhodnocení žáků v mezinárodním měřítku), která testuje znalosti a dovednosti žáka.
V posledních letech však Finsko ustupuje Estonsku.
Co mě velice překvapilo, je, že každý rok se třída žáků mění, tj. pokud je několik tříd stejného ročníku, tyto třídy se každý rok promíchávají, aby se děti naučily spolupracovat a komunikovat i s dalšími spolužáky. Učitelé se také každý rok mění. Tímto žáci získávají různé dovednosti, flexibilitu a jiné vzdělávací přístupy.
Rodiče zcela důvěřují vzdělávajícím systému, vedení školy a učitelům.
Děti zpravidla chodí samy do školy a ze školy. V první třídě děti dostávají pro prvňáky typickou žlutou čepičku (kšiltovku).
Je mýtem, že finské děti nedostávají úkoly. Ne tedy všude a ne tak, jak to známe my. Poté, co se dítě vrátí ze školy, musí vyplnit svou sebe-reflexní kartu nebo diář, ve kterém shrne svými slovy, na čem během dnešního dne pracoval, s kým spolupracoval, jaké otázky či problémy řešil a jak se mu to podařilo. Je to taková forma vzdělávajícího deníku. Učitel pak formativně hodnotí jeho práci mj. i na základě jeho diáře.
Kromě vyplněného diáře mohou žáci mít i nějaký úkol, který zahrne max. 15-20min práci. Není to však práce na základě opakování učiva, které se tento týden či den učili, ale např. vyhledat, zjistit více informací či napsat dopis, esej atd.
Zkrátka učení není založeno na opakování a drilování, ale na učení se, jak se efektivně učit, jak spolupracovat, jak komunikovat, jak prezentovat a jak jít za tím, co tě baví.
(In restructuring education, Finland took a direction opposite that of the United States: The country has found its great success with shorter school days, less homework, much higher teacher autonomy, greater teacher training and almost no standardized tests.)
Před 30 lety finský vzdělávací systém prošel velkou reformou. Do té doby vše vypadalo jako u nás: frontální výuka, písemky, inspekce, důraz na výkon atd. Uvědomili si však, že na změny ve světě musí zareagovat velice asertivně. Sestavili skupinu vědců a učitelů a za jejich pomoci vypracovali nové směrnice ve vzdělávajícím systému. Shodli se na tom, že výuka musí být poutavá, vycházející z osobního zájmu dětí. Škola musí plnit roli stmelovací a zaměřit se na integraci všech dětí. Každých 10 let se tato směrnice obnovuje, aby opět mohla zareagovat na změny ve světě kolem. Další revize proběhne v roce 2024, ale to, co si finští učitelé prozatím uvědomili, je, že příliš velká digitalizace žákům neprospívá, protože z dlouhodobého hlediska tvoří závislost. Místo se rozhodli, že žáci mají jeden den týdně výuku v terénu (např. v parku, v městské knihovně atd.)
Hlavní pilíře finského vzdělávajícího systému jsou:
- Rovnoprávnost
- Integrace
- Respekt
- Spolupráce
Jsou to stejné principy, na kterých funguje šťastná a dobře prosperující společnost. I v tomto smyslu je Finsko považováno za nejšťastnější a nejbezpečnější zemi světa.
Zkrátka, máme se od koho učit.