Neděle

Šimon Dalecký

Setkání Erasmus + Cartagena Španělsko den druhý sobota a neděle

Měl jsem to štěstí stát se součástí projektu Erasmus+, podílet se na společné práci a užívat si plody našeho úsilí, a tak jsem i já dostal možnost vycestovat daleko za hranice naší vlasti. Vše začalo ranním setkáním před kulturním domem Crystal, po němž následovala dlouhá cesta na letiště Václava Havla, odkud jsme v brzkých odpoledních hodinách odletěli. Po zhruba tříhodinovém letu jsme přistáli na Letišti Adolfa Suáreze v Madridu. Po chvilce čekání jsme nastoupili do příměstského vlaku a jeli na hlavní nádraží, odkud jsme se pěšky vydali do hotelu Eric Vökel, kde jsme se ubytovali. Zanedlouho poté jsme se vydali projít a najíst se, po večeři jsme s panem učitelem Mulárem probrali, za jakými pamětihodnostmi se další den vydáme. Rozhodli jsme se pro Monumento Cervantes, Královský palác a katedrálu Panny Marie Almudenské, místní tržnici a Templo de Debod. Ráno jsme si sbalili věci, uložili je do bezpečnostních skříněk a vydali jsme se na autobusovou zastávku. Nastoupili jsme do autobusu a vydali se prozkoumat světoznámé památky v Madridu. První jsme navštívili Templo de Debod, egyptský chrám přestěhovaný z Egypta do centra Madridu. Poté jsme navštívili Monumento Cervantes (na památku autora příbězích o Donu Quijotovi) a viděli jsme Královský palác a katedrálu Panny Marie Almudenské. Cestou k tržnici jsme viděli bránu Puerta de Alcalá. Bylo to náročné, ale dokázali jsme náš čas v Madridu co nejvíce zužitkovat. Odpoledne jsme nastoupili do vlaku a vydali se na čtyř hodinovou cestu do Cartageny, kde jsme se setkali s našimi hostiteli.

Pondělí

Zoja Panáčková

Zoja píše SMS domů

Ahoj mami,

dneska jsme vstali zhruba v 7 h, nasnídali se, vyčistili si zuby a šli do školy. Ve škole nás zavedli do haly nebo jakéhosi divadla. Nejdříve nás přivítali, a pak nám pustili zajímavá videa o škole, o Cartageně, která filmovali španělští žáci. Potom postupně volali různé skupiny z různých zemí a předávali nám dárky - vaky s logem projektu, flešky se třemi různými konektory a brožurku o škole. Následovala prohlídka školy, po které nás provázela skupina španělských žáků. Zjistili jsme například, že ve škole mají malírnu, takže tzv. místnost jenom na výtvarku nebo místnost pouze na pracovky. Prohlídku jsme zakončili svačinou, na které jsme ochutnali všechno možné z různých zemí, které jsou do projektu zapojeny. Španělům asi nejvíc chutnala česká Kofola, která se vypařila během pěti minut. Pak jsme měli workshop o tom, že jsme jako letěli letadlem a ztroskotali v poušti. Do týmů jsme dostali seznam věcí a museli jsme se poradit a očíslovat věci od nejdůležitějších až po úplně zbytečné. Potom byla přestávka a o přestávce jsme se bavili s jednou skupinkou španělských kamarádek. Jedna z nich byla strašně překvapená z našich světlých očí a chtěla, abychom ji naučili česky větu: “já mám ráda tvoje oči”. Bylo to obtížné, ale nakonec jsme ji to naučili. Bohužel pak všude chodila a říkala tuto českou větu, takže jsme pak litovali, že jsme ji to naučili. Po přestávce jsme zavítali na hřiště a kluci z různých zemí si tam zahráli fotbal. My holky jsme si zase vymyslely jinou činnost a to že jsme si navzájem podepisovaly vaky, které jsme ráno dostaly. Po fotbale jsme se ještě stihli skoro (téměř vůbec) naučit španělský tanec Flamengo. Flamengo se totiž dělí do více typů. Jeden typ nám jedna holka zatančila a druhý o dost jednodušší jsme se učili my. Pak jsme šli k rodinám a dali si oběd.

S rodinnou jsem potom vyrazila na výlet - šli jsme obhlédnout místní pláže, ale nekoupali jsme se …

Moje rodina je na mě strašně milá a přívětivá, sice neumí přímo perfektně anglicky, ale to vůbec nevadí. Myslím, že se mi po nich stýská už teď...  

Dobrou noc

Zoja

Úterý

Eva Panáčková

Ráno nás vzbudila Gemy mamka. Převlékly jsme se, nasnídaly se, ke snídani jsem si dala toust se sýrem a Gemy mamka nám dokonce udělala i pomerančový džus!

Do školy mě Gema ještě vezla na vozíčku, tam jsme vozíček vrátily. Nejdřív jsme se my všichni ,,Erasmus students” dostavili do velké haly, kde nám představili program celého dne a pustili docela hezké video o Cartageně. Následně jsme šli do třetího patra do místnosti, kde jsme měli workshop. V rámci workshopu jsme si zahráli na moderátory v  televizi přes jednu šikovnou aplikaci. Sedli jsme si před jednobarevnou plachtu, která byla spuštěná dolů (jako při focení) a v té aplikaci jsme seděli za moderátorským ,,pultem”. Byli jsme rozděleni na skupiny a každá měla jiné povolání v budoucnosti. Každá skupina dostala text. My jsme byli lékaři a náš text pojednával o možnostech lékařství v budoucnu. Rozdělili jsme si texty a točili jsme do přestávky.

Po přestávce jsme “naskákali” do autobusu a jelo se! Jeli jsme na prohlídku Cartageny. Poté, co jsme “vyskákali” z autobusu, jsme se snažili rozesmát jednoho pána, protože Viki řekla, že kdo ho rozesměje, tomu dá “tisícovku”.

Ten pán byl bohužel socha.

Prošli jsme si skoro všechny krásy Cartageny, dali jsme si oběd, já jsem měla kuřecí nugetky s bramborami a velmi dobrou omáčkou. Mňam! Viki už skoro hořela nedočkavostí, takže jsme museli jíst rychle, abychom pak mohli jít nakupovat. Nakupovali jsme většinou dárky pro “kámoše” a rodinu. Taky jsme našli jeden obchod se sladkostmi a tam jsme jim vykoupili většinu tzv. ,,fejk nerdů “ (nerdy = maličké kyselo sladké bonbónky).

Následovala prohlídka římského divadla a muzea o něm. Tam jsme se dozvěděli docela dost zajímavých věcí. Víte například, jaký je rozdíl mezi římským amfiteátrem a římským divadlem? (Divadlo je jenom půlkruh schodů, na kterých se sedí, ale amfiteátr je celý kruh).

Následovalo rozloučení, protože si nás začali vyzvedávat rodiny. Já jsem šla ještě s Gemou a jejími kamarádkami na zmrzlinu. Potom jsme jely ke kamarádce Gemy, kde jsme vyráběly pizzu a koukaly na seriál. Byla to zábava, protože jedna z Geminých kamarádek chtěla umět něco říct česky. A vůbec: po Gemě a po Gemy “kámoškách” i po celém Španělsku se mi bude stýskat ještě hodně dlouho…

Do Gemy domu jsme se dostali až někdy kolem desáté hodiny, pro mě to bylo pozdě, ale u nich je to normální. Byla jsem hrooooooooooooozně unavená, osprchovala jsem se a šla spát. Tentokrát jsem “ani nemusela” počítat ovečky.

Eva Panáčková