Dne 17.2. 2018 jsme se v 5:00 ráno sešli v České Lípě před kulturním domem Crystal. Společnými silami jsme naložili zavazadla do aut a naše cesta do Lotyšska mohla začít. Na letišti jsme se rozloučili s rodiči, znavený pedagogický doprovod (paní učitelky Petra Plíhalová, Zuzana Hlaváčková a má maličkost) si ihned zakoupil ranní kávu, neboť nám brzké vstávání dalo docela zabrat, zatímco naše holky (Julča, Eva, Zoja a Nela) neúnavně nacvičovaly taneční sestavu na vystoupení v Lotyšsku. Letiště Václava Havla se teprve probouzelo, tudíž všichni zvědavě okukovali, cože se to děje, a kdyby si jedna z nich sundala čepici, jistě by vybraly nemalý obnos, neboť měly jejich akrobatické kreace úspěch.
Pak jsme se už nalodily do maličkého letadélka společnosti airBaltic a o dvě hodiny později přilétly do zasněžené Rigy, kde bylo asi tak mínus 10 stupňů. Taxíkem a autobusem jsme se dopravily do malého městečka Saldus. Tam na nás již čekaly hostitelské rodiny a rozebraly si holky do svých domovů. Paní učitelky se ubytovaly v nedalekém hotýlku a po náročné cestě si dopřály odpočinek. Neděle proběhla ve znamení volného času v hostitelských rodinách. Celý den sněžilo, a tak holky bobovaly, koulovaly se, zatímco my den zasvětily odpočinku v teple hotelového pokoje a vítání dalších výprav z Baskicka, Polska a Finska.
Pondělní program začal milým uvítáním v Lotyšské škole, kde nám místní žáci předvedli scénky, písničky i tanečky nacvičené na naši počest. Na svačině jsme měli možnost ochutnat tradiční lotyšské dobroty. Odpoledne nás uvítal sám starosta města na radnici a ukázal nám, jak probíhá hlasování v zasedací místnosti. Poté jsme si na workshopu vyrobili vlastní mýdla a prohlédli si místní kostel a městečko. Jelikož jsme pedagožky všestranné, v kostelíčku jsme si dvojhlasně zazpívaly a paní učitelka z Finska nám zahrála na varhany. Velmi nás překvapilo, že je město staré necelých 180 let, také je proslaveno výrobou medu.
V úterý jsme měli možnost nahlédnout do hodin, zvolila jsem si literaturu a výtvarnou výchovu, byl to velmi přínosný zážitek. Naše děvčata se výuky také účastnila a bylo zajímavé pak společně konzultovat naše poznatky. Poté nás čekala příprava zdravého jídla, neboť je prvním tématem našeho projektu v rámci programu ERASMUS+ „Strava a příprava pokrmů“. Žáci vyrobili krásné usměvavé sendviče a učitelé pomáhali se zdravými sušenkami. Po obědě jsme vyjeli do přírody za městečkem Saldus. Čekala na nás malá chaloupka a stáj s koňmi. Byl to vskutku čarovný zážitek, děcka jezdila na saních tažených koněm, pekli jsme si chleba a u ohně ochutnali tradiční lotyšské polévky. Byl to nevšední zážitek, který jen dokreslovala tuhá zima. Bylo totiž už kolem mínus 16 stupňů, a tak nám místní obyvatelé zapůjčili teplé deky a přikládali do ohně, co to šlo. Největší teplotní šok zde zřejmě utrpěli nebozí Španělé z Baskicka, ale celkový zážitek nás všech to jen umocnilo.
Ve středu klesla teplota pod mínus 21 stupňů, zamrzala tedy již i auta a museli jsme počkat, než se všichni shromáždí u autobusu, abychom vyrazili na celodenní výlet. Vyjelo se do výrobny karamelek v Jelgavě. Byli jsme zde svědky přípravy cukrátek a sami si i vyrobili krásná lízátka. Poté jsme pohádkovým vláčkem přejeli do hloubi lesa národního parku Tervete, kde na nás čekal oběd a workshop na téma práce se dřevem. Malovali jsme si vlastní dřevěné káči a jakousi obdobu našeho joja. Zatímco děcka si vyhrála a obstojně udržela lotyšská dřevěná joja ve vzduchu až několik minut, pro nás pedagogy zůstalo jejich fungování dosud záhadou. Okolní chaloupky a stromy byly poseté rampouchy a chvěly se zimou. Opravdu to byl den jako z pohádky o Mrazíkovi. Po návratu do školy začala soutěž „Lotyšsko má talent“, kde naše holky vystoupily se svou taneční sestavou. Právem jsme na ně byly pyšné a zážitek to byl pro všechny účinkující i přihlížející nezapomenutelný.
Ve čtvrtek ráno jsme vyučovaly Lotyšské žáky přírodovědu. Připravily jsme si hodinu v angličtině na téma lidské tělo a následnou výrobu lapbooků. Byla to velmi příjemná a obohacující zkušenost jak pro žáky, tak i pro pedagogy. Poté se utvořily mezinárodní skupinky a jaly se vaření různých pokrmů. Český tým připravil zdravé rýžové koule. Když bylo vše hotovo, přichystali jsme tabuli a měli možnost ochutnat všelijaké mezinárodní dobroty. Mě osobně nejvíce zaujal finský sladký chléb se skořicí. Poté se studenti odebrali do tělocvičny na odpolední sportovní aktivity a učitelé zahájili poradu ohledně plánování dalšího výjezdu, jenž se uskuteční v květnu tentokrát do Polska. Poradu jsme zakončili společnou večeří všech pedagogů, kde nám dokonce zahrál na kytaru a zazpíval syn hlavní lotyšské koordinátorky Evity a také sbor, ve kterém sama působí. Byl to opět nádherný a velmi srdečný zážitek.
Páteční ráno bylo smutné, začalo totiž předáním všech certifikátů, dárečků a poděkováním. Poté jsme u harmoniky tančili tradiční lotyšské tance a hráli různé hry. Naše holky na závěr naučily ostatní českou mazurku. Mohly jsme na ně opět být právem pyšné! Po obědě už jsme se jen všichni naposledy rozloučili a šli do rodin a na hotel zabalit kufry. Na cestu domů jsme se vydali spolu s výpravou z Baskicka v sobotu po 2 hodině ranní. Z nebe se sypal hustý sníh a bylo asi tak mínus 30 stupňů, ale už jsme si asi zvykli. Po příjezdu na letiště jsme už jen unavené počkaly na odbavení a hurááá zpátky domů, do České republiky, plny krásných zážitků. Ale pozor! Nevracely jsme se samy! Cestoval s námi totiž také Txubel, plyšový žabák z Baskicka, kterého jsme si přivezly jako „cestujícího maskota“ a bude s námi sdílet české vyučování a další akce až do května, do dalšího mezinárodního setkání v rámci programu ERASMUS+ v Polsku. Musím přiznat, že mě celý výjezd do Lotyšska opravdu překvapil, ať už mrazivým počasím, nevšedními zážitky či vroucností místních obyvatel. Myslím si, že byl obohacením jak profesního, tak i osobního života nás pedagogů, ale především našich žáků.
Mgr. Michaela Kykalová
