Kluci a holky ze třetí třídy se 12. dubna, v jeden nečekaně chladný den, vypravili vlakem spolu s učitelkou Zuzkou a vychovatelkou Jančou do Zdislavy u Křižan, aby objevili, jak se vyrábí ruční papír. Cesta to nebyla dlouhá a rychle utekla.
Ve Zdislavě nás všechny přivítalo horské počasí a s ním i poslední, jarní sníh, hurááá! Vydali jsme se na cestu směrem k papírně. Cesta vedla po turistické značce, takže jsme si ozkoušeli orientaci v přírodě, to se hodíJ.
Když jsme dorazili na místo určení, uviděli jsme chalupu s menším domkem, s větší zahradou a s velkými kameny uprostřed prostoru. U branky na nás čekal Michal Gorec, to je ten pán, který v papírně pracuje a také ji vlastní a tvoří. Batůžky jsme si odložili u stolu a šlo se na exkurzi.
Prostor papírny byl velice malý, jelikož ji tvořila pouze jedna místnost přepažená stěnou, za kterou se ukrývala krbová kamna, jež vyhřívala celý prostor. To se hodilo, byli jsme děsně zmrzlí. Michal nám vyprávěl o tom, jak papírna vznikla, co dřív dělal za práci a jak souvisí s tím, co dělá nyní, že vyrábí papír. Vyprávěl nám, jaká je historie papíru, kde vznikl, z čeho se vyráběl a jakým způsobem. Poté nám ukazoval jednotlivé věci – rostliny, tkaniny apod., ze kterých se vyrábí papír. Mohli jsme si např. prohlédnout len – jak se zpracovává, že se namáčí, suší, láme, vyčesává; bavlnu – bavili jsme se o tom, co používáme z bavlny, co se z ní šije, vyrábí. Povídali jsme si i o ostatních rostlinách, které se používají na výrobu papíru, např. konopí a lýko, kůra ze stromů aj. Dozvěděli jsme se, jak se tvoří směs na výrobu papíru – smícháním bavlny, kůry, případně tkaniny (jeany) a vody, tím vznikne směs – papírenská kaše, která je velice příjemná na omak, jelikož je jemňounká a my v ní moc rádi máčeli ruce. Nakonec jsme se seznámili s pomůckami, které se používají na výrobu ručního papíru: síto – dřevěné rámečky a v nich síťka, směs na papír, šedý papír, houbu.
Postup, jakým jsme vyráběli papír, vám popíšeme nyní:
Nejprve vezmu dva rámečky, ve kterých je síťka. Síťku nejprve namočím, oba rámečky na sebe narovnám a poté ponořím do směsi a čerpám, tedy nabírám hmotu do síťky. Poté rámeček se síťkou vyndám a nechám odtéct vodu. Celý proces je velice rychlý. Důležité je, abychom se prsty nedotýkali síťky, rámeček po vyndání ze směsi musí být vodorovně, aby bylo rozprostření směsi vyvážené. Maličko s rámečkem zatřesu, voda vyteče zpět do kádě a na síťce zůstane rovnoměrná vrstva papírenské kaše. Poté se vysaje zbylá voda přiložením houby, nakonec se odklopí horní rámeček, ve kterém je hodně hustý papír, ten se překlopí na šedivý papír, který se bude sušit na rovném povrchu. Po uschnutí se ruční papír snadno odlepí od šedivého, podkladového.
My jsme si v papírně zkoušeli tvořit i vodotisk, což je otisk v papíru, který je viditelný proti světlu nebo bývá slabě vidět jen jeho reliéf. K tomu slouží matrice – tedy vzor, který je vyroben pomocí drátků vetkaných do síta jednoho z rámečků, který přikládáme k sobě. Měli jsme na výběr třeba vzor Mimoně (Minion), Libereckého kraje, kytičky apod.
Úplně nakonec jsme všechny vyrobené papíry poskládali na sebe a Michal je vložil pod lis. Lis, to je takový stroj s dvěma koly, otáčením vzniká tlak, který působí na papír. Papír je umístěný ve spodní části lisu a v té chvíli na něj působí obrovská síla. Abychom takovou sílu mohli vyvinout, museli jsme se práce ujmout všichni. Na úplný konec jsme museli použít páku. Z papíru tak vytekla všechna přebytečná voda a tím byl dokončen celý proces výroby papíru.
Než jsme odešli, nasvačili jsme se, pohráli jsme si venku a poté jsme se rozloučili, poděkovali za super zážitek a vypravili se na vlak. Už za brankou jsme ale věděli, že sem se ještě vrátit chceme.
