Projekt "Byli jsme sousedé, teď jsme přátelé" se po třech letech pomalu blíží do finále. Spolupracovali jsme se školami z Polska a Slovenska na zajímavých aktivitách, abychom poznali jejich kulturu, seznámili se více s jejich jazyky a našli si nové přátele. V polovině května nás čekalo poslední, rozlučkové, setkání v Polsku.
Příjezd do Polska
Vojtěch Beran, 3.A
Ráno v neděli 14. května se na nádraží v České Lípě sešlo nás 6 statečných dětí z 3.A. Kuba, Berta, Anežka, Mia, Viktorka a já, Vojta. Doprovod byl náš pan učitel Koten a paní učitelka Freiová.
Zamávali jsme rodičům a vyrazili jsme vlakem do Kolína, kde jsme se zdrželi asi 45 minut. Z Kolína jsme vyrazili mezinárodním vlakem směr Polsko. Za dlouhých 7 hodin jsme toho dost stihli. Hráli jsme karty a nacvičovali divadelní představení ze starých pověstí českých, které jsme měli připravené pro školu v Polsku. Holčičí parta měla celé kupé pro sebe, rozložily si sedadla a vytvořily pohovku, kde se měli jako v bavlnce. [Obsah obrázku oblečení, osoba, obloha, venku Popis byl vytvořen automaticky]
Vystoupili jsme ve Wloszcove Polnoci. Málem jsem ve vlaku nechal batoh, ale rychlá paní učitelka Diana mě batoh zachránila. Spadl mi kámen ze srdce. Z Polnoci následovala hodinová cesta do Witkowic, kde na nás čekali již naše hostitelské rodiny s učiteli ze školy. Hezky jsme se přivítali. Já a můj spolužák Kuba jsme odjeli s naší rodinou do domku, kde jsme měli připravený hezký pokoj seznámili jsme se s rodiči a jejich dcerou Alou 12 let s jejími dvěma bratry Přemkem 19 let a Dominikem 5 let a jejich mourovatou kočkou. Hráli jsme různé hry a předali jsme jim dárky, které jsme přivezli. Měli velkou radost. Potom jsme již byli unavení a museli jsme jít spát. Moc jsme se těšili na celý týden, co s Alou prožijeme v Polsku.
Pondělí
Berta Deáková, 3.A
V pondělí 15.5 jsme se sešli v 8:30 před naší partnerskou školou v polském městě Witkowice. Ve škole nás přivítaly učitelky Dorota a Gosha. Hned po přivítání jsme odjeli autobusem do Agroturistického statku (Gospodarstwo Agroturystyczne “ Niezapominajka“), ve vesnici Garnek. Hned jak jsme tam přijeli, udělali jsme si s pomoci kuchařů vlastní těsto na pizzu, pizzy jsme si ozdobili a kuchaři nám je upekli. Pak jsme dostali diplom Malého kuchaře. Po krátké pauze na snědení pizzy jsme vyšli na zahradu , museli jsme si vzít deštník nebo kapuci, protože pršelo. Na zahradě jsme měli prohlídku zvířat. Chovají hlavně slepice a bažanty. Mají 3 druhy bažantů: banánového, zlatého a diamantového. Diamantový bažant je z těch tří nejvíce agresivní. Měli tam také největší trampolínu v jejich kraji, ale na tu jsme bohužel nemohli jít, protože byla zima a pršelo.
Po skončení komentované prohlídky na zahradě, pro nás přijel autobus. Jeli jsme zpět do naší partnerské školy, kde byl přichystaný oběd. Cestou jsme se ale ještě jeli podívat k pomníku bratrů Reszke, kteří byli známí operní zpěváci a zpívali v opeře v New Yorku.
Po obědě si mě a Viki vyzvedla Basha s dcerou Oliwií, naše hostitelky. Hned jak jsme přijeli do jejich domu, přivítal nás tatínek Oliwie – Artur. Mají psa Elsu. Oliwia má sestru Natálku, která je zdravotně postižená. Oliwii je 11 let a v rodině jsem se cítila moc dobře, byli fajn. V podvečer jsme šli podívat za našimi spolužačkami Anežkou a Miou, které byly ubytované ve vedlejší ulici. Pak jsme se i s Anežkou a Miou vrátili k Oliwii domů, tam jsme si hráli až do večera.
Pondělí jsme si všichni užili.
Úterý
Anežka Masopustová 3.A
Ráno v úterý 16. května svítilo sluníčko. Když jsme přijeli do partnerské školy, tak si POLÁCI pro nás připravili vystoupení ,,LEDOVÉ KRÁLOVSTVÍ“. Zapojili do toho spousta krásného zpívání, všem se to moc líbilo.
Po vystoupení jsme šli na výtvarné tvoření, společně jsme si vytvořili: kočičí záložky, batikovaná trička, ozdobné talířky, papírové tulipány, papírové petardy, které dělali velký rámus. Po obědě jsme šli pěšky do Kladnice za starostou, který nám dal dárečky. Šli jsme 7 km. Cestou zpátky jsme si koupili zmrzlinu.
Když si nás rodiny vyzvedli, tak jsme odpočívali. Asi o 30minut později jsme já, Mia, Nadia, Oliwia, Viki a Berta šli na KARATE.
Potom jsme jeli na mezigenerační setkání v SENIOR CLUBU v Niežanicích, kde jsme hráli různé hry. Také jsme já, Kuba, Vojta, Viki, Berta a Mia zahrály divadlo o Libuši a o Ctiradovi a Šárce. Chvilku jsme byli venku a já, Berta, Nadia, Mia, Viki, Oliwia a Ola hrály na schovávanou, ale potom začalo pršet tak jsme museli dovnitř. Dostali jsme tam k večeři buřty.
Po chvilce jsme jeli domů k rodinám, kde jsme si odpočinuli a šli spát.
Dnešek byl moc krásný den.
Středa
Viktorie Dudková, 3.A
Dopoledne nás čekaly sportovní aktivity a soutěživé tematické kvízy. V tělocvičně jsme udělali smíšená družstva Česko, Slovensko a Polsko. Dělali jsme šachovnicový kvíz, slalom s koštětem a basketbalovým míčem. Po poledni a dobrém obědě nás ještě čekalo představení připravených divadelních vystoupení.
Po tomto programu jsme měli část odpoledne volno a byli jsme zpět v rodinách.
V podvečer nás ještě čekal workshop na téma „Krojové tance“, který jsme si neskutečně užili v městském kulturním středisku v Kłomnici.
Večer už jsme byli zpět v rodině, která byla fantastická. Moc se mi tam líbilo a ráda zase u nás doma přivítám jiné děti anebo pojedu do jiné rodiny v zahraničí.
Čtvrtek
Jakub Jan Volšický, 3.A
Ve čtvrtek ráno jsme jeli do historického města Krakowa. Krakow má 801 000 obyvatel, a proto je druhým největším polským městem. Partnerským městem Krakowa je české město Olomouc. Vysoká synagoga v Krakowě je kopií pražské Vysoké synagogy.
Nasnídali jsme se a šli jsme čekat na autobus. Nečekali jsme dlouho, ale kde jsme dlouho zůstali byl autobus. Jeli jsme totiž tři a půl hodiny! Když jsme přijeli do Krakova, šli jsme do muzea slavného Kosziczuszka, něco jako je náš Jan Žižka. Kosziczuszko přeplaval celý Atlantický oceán až do Ameriky a pomohl k tomu, aby Polsko vůbec existovalo, v muzeu byl i jeho meč. Kosziczuszko byl vůdcem v povstání polského lidu, které se jmenuje právě po něm. Tam byl i zraněn a zajat Rusy.
Pak jsme jeli k hradu Wavelu. Šli jsme i okolo baziliška, který chrlil oheň, dále pak na hrad, z vrcholu hradu byl nádherný výhled na řeku Wislu. Jedná se o nejstarší rezidenci polských panovníků už od 11. století. V první polovině 20.století sloužil hrad jako sídlo polských prezidentů. Hrad tvoří čtyři křídla, která obklopují vnitřní dvůr. Nejhezčí na podívání je Orlí sál, Ptačí komnata a Senátorský sál.
Potom jsme se naobědvali. Měli jsme řízek a hranolky. Taky jsme šli na trh, bylo tam strašně moc obchodů a stánků. Hodně lidí si koupilo magnetky. Tržnice, ve které jsme byli, bývala původně kostelem. Večer jsme se vrátili k Ale a její rodině ve Witkovicích. Ala má dva bratry. Mladší z nich byl Dominik a starší se jmenoval Přemek. K večeři jsme měli toasty. Zhodnotili jsme výlet, který byl velmi poučný a dobře připravený.
Pátek
Mia Vrzal 3.A
V pátek jsme se sešli u školy, kde jsme se naposledy rozloučili. Potom jsme šli na autobus, jeli jsme asi půl hodiny. Vystoupili u univerzity, kde mám ukazovali fyzikální pokusy. Bylo to zajímavé.
Do kláštera JASNA GORA, jsme šli dlouhou cestou do kopce. Dřív chodili nemocní do kláštera a modlili se, aby se uzdravili. Ti, kteří se uzdravili, odhodili berle, které jako památka visí na zdi. Měli jsme prohlídku i okolo kláštera. Po chvilce jsme se šli podívat na zlatý a stříbrný šperky, které dostali, jako dary od lidí. Tam byl obchůdek se suvenýry, které jsme si mohli koupit.
Na oběd jsme šli do obchodního centra, po obědě jsme si koupili různé věci v papírnictví, také jídlo, které jsme měli na zpáteční cestu domů. Pak jsme jeli zpět ke škole, kde si nás vyzvedli polské rodiny. Na rozloučenou jsme měli u naší rodiny party. A to byl konec hezkého dne.
Sobota - Odjezd z Polska
Vojtěch Beran 3.A.
Týden utekl jak voda a mi vyrazili brzy ráno zpět domů do Čech. V sobotu 20. května jsme byli ráno připraveni na odjezd. Nejprve jsme se rozloučili s rodinou a vyfotili se slovenskými a polskými kamarády a učiteli. Potom jsme nastoupili do autobusu. Holky brečely. Bylo to smutné loučení. Cesta utekla rychle. Ve Wlozcove Polnoci jsme nastoupili do mezinárodního vlaku. Když jsme dorazili do Bohumína, tedy do prvního českého nádraží zpívali jsme českou národní hymnu „Kde domov můj.“ Když jsme dorazili do Kolína hledali jsme vlak. A náš pan učitel si z nás dělal legraci a málem nás posadil do jiného vlaku. Je to vtipálek. Později jsme dorazili do Mladé Boleslavi, kde vystoupila Berta, protože měli cestu kolem její rodiče. A zbytek party pokračoval až na hlavním nádraží v České Lípě. Tady na nás čekali rodiče. Na Polsko budu moc rád vzpomínat našel jsem tam nové kamarády.
Více o projektu: Byli jsme sousedé, teď jsme přátelé